Další úspěšné ukrojení z naší svobody salámovou metodou

Poslední květnový den je posledním, kdy si můžete beztrestně zapálit ve své restauraci, aniž by vás za to chtěl někdo pokutovat. Od půlnoci totiž začne platit nový zákon, který kouření v restauracích, barech a kavárních omezuje.

Zákon zcela vůbec nerespektuje soukromé vlastnictví a právo majitelů hospod nakládat se svým majetkem dle svého uvážení. Konatelé dobra nám opět odkrojili kolečko salámu naší svobody. Smutné na tom je, že je to spoustě lidí naprosto jedno, vždyť jich se to přece netýká. Přitom princip je naprosto jednoduchý. Stačí si vážit svobody, přestože se mne to zrovna netýká nebo se mi to dokonce nehodí.

Já sám jsem nekuřák, nikdy jsem nekouřil a ani neplánuji, že bych s tím někdy začal. Cigarety mi totiž smrdí a nevidím důvod, proč bych měl kouřit. Samozřejmě očekávám, že mne kuřáci nebudou obtěžovat kouřem tam, kde nemám vyhnutí. To znamená ve veřejných prostorách, jako jsou úřady, školy, zastávky, nádraží a podobně. Zkrátka tam, kde nemám možnost volby. Když jdu třeba vyřizovat něco na úřad, tak si nemám možnost vybrat nekuřácký nebo kuřácký úřad. Ten je prostě jen jeden a je pro všechny. Tam je zákaz kouření opodstatněný.

Jiná situace je u soukromého majetku, jako jsou třeba zrovna hospody. Tam záleží na majiteli, jak si to nastaví. Pokud chce mít majitel kuřáckou hospodu, nechť ji má. Mým právem je se svobodně rozhodnout, jestli do ní vstoupím nebo ne. A zde je kámen úrazu. Mnoho lidí argumentuje tím, že má nárok tam vstoupit a nechce smrdět. Že je to veřejný prostor... Nemáte a není. Vysvětlím...

Veřejný prostor je třeba úřad, zastávka, park - prostě prostor vlastněný státem a tedy námi všemi. Naproti tomu hospoda je prostor soukromý, kde si podmínky vstupu určuje majitel. Hospoda je tedy veřejně přístupný soukromý prostor. A měla by tam platit pravidla majitele. Klidně může chtít, abyste si povinně při vstupu zapálili cigaretu nebo abyste si nasadili zelenou paruku. Na vás pak je, jestli tam za těchto podmínek vstoupíte nebo ne. A to je ten další bod. Vy nemáte nárok na vstup do té hospody. Vy máte možnost vstoupit a hlavně máte právo se svobodně rozhodnout, jestli do té hospody vstoupíte. A když vstoupíte do kuřáckého prostoru, nestěžujte si, že budete dýchat kouř a smrdět po cigaretách. Mohli jste to předpokládat.

Ať se vám to líbí nebo ne, jde o další malé ubrání svobody. A zcela typickým znakem ubírání svobody je, že se to vždy děje jen malé skupině. V tuto chvíli jsou to majitelé hospod. Vás se to v tuto chvíli jakoby netýká, a proto vám to nevadí a neprotestujete. Ale vás se to může týkat někdy příště, to ale zase nebude vadit těm, kterým svobodu berou dnes. Použil bych na tuto situaci následující citát:

Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista.
Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář.
Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.

Braňme nejen svou svobodu, která nám zrovna vyhovuje, braňme i svobody jiných, byť nám zrovna nemusí být po chuti. Jinak se jednou probudíme v totalitě, aniž si toho všimneme. Pak už ale bude pozdě.