Nejkrásnější by bylo, kdyby všichni kuřáci přestali kouřit. Nějak mezi nimi převažují ti bezohlední, kteří klidně třeba odhazují špačky u rybníka, takže si není možné si lehnout na deku.

Kouření rozhodně není vždy omezujícím faktorem. Nedělám to nijak často, ale občas si dám doutník. A nechápu, proč by někdo nemohl provozovat bar, kde se kouří doutníky. Do takového místa jdu, když chci kouřit doutník a jinak nevidím důvod tam lézt, pokud tedy nejsem na hlavu padlý, jako většina zastánců těchto regulací.

Asi před 50ti roky napsal Leonard Read (1898 - 1983) známý především jako zakladatel a dlouholetý ředitel Foundation for Economic Education (FEE), která se v průběhu let stala jedním z hlavních intelektuálních center boje za osobní svobodu a tržní řád, toto:

Přestože je ztráta svobody postupnou a nedefinovatelnou erozí, jsou oblasti, kde byla dokončena a může být konkrétně popsána. Tyto oblasti však nejsou zajímavé a přesvědčivé, s výjimkou několika osob, kterých se konkrétně dotýkají. Představte si například odpověď: „Ztratil jsem svobodu pěstovat tabák na svém vlastním pozemku.“ Ale koho to zajímá, mimo té malé části populace, která chce pěstovat tabák? Nebo: „Ztratil jsem svobodu pracovat pro kohokoliv za méně než 1,25 dolaru na hodinu.“ Opět, koho to zajímá, mimo těch několika nešťastných, jejichž služby nejsou tak vysoko hodnoceny? Nebo: „Ztratil jsem svobodu vzít pasažéra z letiště v Cincinnati vlastním taxíkem.“ Koho to zajímá, mimo taxikářů v Cincinnati? Nebo: „Ztratil jsem svobodu soutěžit skrze cenu na vlastní železnici.“ Koho to zajímá, mimo několika málo vlastníků železnic? Nebo: „Ztratil jsem svobodu pěstovat libovolné krmivo pro své slepice.“ Většina voličů nemá slepice, tudíž se nad tímto vážným problémem několika lidí ani nepozastaví.

Podívejte se po dalších kouscích ztracené svobody kolem sebe, i když si pamatujte, že nikdo nemůže během svého života najít všechny kousky. Nejdůležitější pro každého z nás není svoboda, kterou ztratil on sám, ale svoboda, kterou ztratil někdo jiný, někdo, kdo by pro nás mohl učinit něco užitečného. Svobodu pro tohoto neznámého můžeme zajistit jen tak, že ji zajistíme všem.

Naprosto přesně. Tak dlouho máváme rukou nad omezením svobody druhých, které se nás týká, až náhle ostatní mávají rukou, když to dopadne na nás...

Jenže tento Váš článek je určitým druhem argumentačního zoufalství. Zákazem kouření není ohrožena svoboda člověka. To je nesmysl. To je jako kdybyste řekl, že nekuřáci posílením svého práva nebýt obtěžováni kouřem, ohrožují svobodu člověka, svobodu podnikání a svobodu kdovíčeho. Kouření cigaret je VŽDYCKY obtěžujícím faktorem, proto je zcela logické, že ve fungující právní společnosti budou zdroje obtěžování omezovány. Není možné nutit jednu skupinu obyvatel (nekuřáky), aby si zjišťovali, zda v nějaké provozorovně nebudou obtěžováni kouřem z cigaret. Zato obráceně to nefunguje. Kuřák, který by si stěžoval na to, že musí hledat prostor, kde může kouřit, a tím je omezen na své svobodě, je blbec.

Hospodští, kteří jsou celí vyděšení z toho, že bez kuřáků zkrachují, ve své hlavě zkrachovali už dávno. Spousta hospodských už dávno pochopila, že je mnohem výnosnější nabízet lidem palačinky s čokoládou, a zmrzlinové poháry a zaměřovat se na celé rodiny, než si pěstovat "štamgasty", kteří vykouří krabičku cigaret, vylemtají pět piv se zelenou a zaneřádí záchod.

Vy píšete, že "když se rozhodnete vstoupit do kuřácké hospody, musíte počítat s tím, že tam bude dým a smrad z cigaret". Nikoli. Ve svém rozhodování by se měl omezovat kuřák a nikoli nekuřák.

Kouření cigaret není symbolem prospěšnosti, svobody a tvořivosti. Je symbolem zbytečnosti, závislosti a svinčíku. A proto je naprosto v pořádku, pokud právní systém tuto skutečnost reflektuje.

Skrze tyto názory, jaké zde prezentujete, se pomalu, ale jistě stáváme nevolníky státního systému a za nějaký čas možná i otroky.

Kouření prokazatelně škodí zdraví, takže se musí postupně zrušit. Tohle je jeden z kroků. Správný krok.

Kdyby směli lidi dělat jen zdraví neškodlivé věci, tak by to byl smutný život.

Karma a

K tomu výběru hospod. Když je v malé obci jen jedna, tak ale žádný výběr není.

Jasně. Tak tam prostě nebude žádná.

To ti pachatelé dobra nepochopí. Domnívají se, že ten jejich názor je jediný správný a jejich odpůrci to vědí taky, ale z vrozené (nebo získané) zlovolnosti a zvrhlosti (a zloby, a touhy škodit, a ...) jsou proti. Proto je jedině správně tyto odpůrce-zvrhlíky potírat a v tomto svatém boji jsou (na straně pachatelů dobra) povoleny jakékoliv prostředky.